Starcova elegie jak ve větru svíce
Zmírá ze zbloudilého smyslu
Že před smrtí touží písku jmout více
Naděje zmámeny v tiché nostalgii
Znavené žíly k povrchu drou se
Kde pod kůrou vrásek srdce si piji
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat