Starcova elegie jak ve větru svíce
Zmírá ze zbloudilého smyslu
Že před smrtí touží písku jmout více
Naděje zmámeny v tiché nostalgii
Znavené žíly k povrchu drou se
Kde pod kůrou vrásek srdce si piji
Otupěle
Usedavý pláč a roztrhané zdi
V unylém šatu bez kostí dřeň
Plakát jenž nikdo nikdy nezazdí
Výjevy bez oken a zcuchaných vlasů
Obrazy bez pláten bizarně skoupé
Na naděje v Pseudokrásu
V unylém šatu bez kostí dřeň
Plakát jenž nikdo nikdy nezazdí
Výjevy bez oken a zcuchaných vlasů
Obrazy bez pláten bizarně skoupé
Na naděje v Pseudokrásu
Duše času
Nebe svléklo se z kůže
Ve stínu pavučin si hrá
Noha má bezedná
Prázdné ráno
Vyžilého slunce plavý vlas
Předtuchy zašlých stínů
Zapadajících růží
Sny v lístcích okvětních
V hávu usychajícího mládí
Snad jen utišit mrtvých duší řev
Mílemi slov – na dopisním papíře
Psaných bílým inkoustem
I stařec přál by si být jinochem
Jen prožít si to znova
V ideálním světě pro hříchy amnestie
Nepohřbení bloudí kolem břehů mých
Kdos řekl by muka Snad cítil bych
Tíhu vteřin minulých a následných
Hodin
Jen o vteřinu přežít svou mysl
Uzavřenou v šeru
Ve stínech
Předešlého soužení
Zmírající budoucnosti
Houpající se na oprátce času
Ve stínu pavučin si hrá
Noha má bezedná
Prázdné ráno
Vyžilého slunce plavý vlas
Předtuchy zašlých stínů
Zapadajících růží
Sny v lístcích okvětních
V hávu usychajícího mládí
Snad jen utišit mrtvých duší řev
Mílemi slov – na dopisním papíře
Psaných bílým inkoustem
I stařec přál by si být jinochem
Jen prožít si to znova
V ideálním světě pro hříchy amnestie
Nepohřbení bloudí kolem břehů mých
Kdos řekl by muka Snad cítil bych
Tíhu vteřin minulých a následných
Hodin
Jen o vteřinu přežít svou mysl
Uzavřenou v šeru
Ve stínech
Předešlého soužení
Zmírající budoucnosti
Houpající se na oprátce času
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)