Duše času

Nebe svléklo se z kůže

Ve stínu pavučin si hrá
Noha má bezedná
Prázdné ráno
Vyžilého slunce plavý vlas
Předtuchy zašlých stínů
Zapadajících růží

Sny v lístcích okvětních
V hávu usychajícího mládí

Snad jen utišit mrtvých duší řev
Mílemi slov – na dopisním papíře
Psaných bílým inkoustem

I stařec přál by si být jinochem
Jen prožít si to znova
V ideálním světě pro hříchy amnestie


Nepohřbení bloudí kolem břehů mých
Kdos řekl by muka Snad cítil bych
Tíhu vteřin minulých a následných
Hodin

Jen o vteřinu přežít svou mysl

Uzavřenou v šeru
Ve stínech
Předešlého soužení
Zmírající budoucnosti
Houpající se na oprátce času